Literární rešerše

Tento text by měl poskytnout základní vhled do toho, co je považováno za literární rešerši, jaký je typický postup vypracování literární rešerše, jaké jsou formální požadavky na rešerši a několik příkladů rešerší. Část následujícího textu vychází z látky, kterou jste si osvojili v předmětu BDX_AKAP Akademické psaní. Před započetím jakékoli práce na textu závěrečné práce si prostudujte interaktivní osnovu předmětu. Ačkoli v následujícím textu komentuji některé pasáže osnovy, jde jen o zdůraznění toho, co již máte znát. V textu také najdete odkazy na zdroje, z kterých při výkladu toho,co je rešerše, čerpám. Tyto zdroje si projděte také, protože se na ně budu odkazovat i během konzultací a ve zpětných vazbách k vašim textům. Problematika literární rešerše je také zpracována v kapitola č. 3 v Saunders, Lewis a Thornhill (2012).

Během zpracování závěrečné práce budete muset hodně číst. Pokud jste nebyli zvyklí číst odborné texty během předchozího studia, je nutné se to naučit. Odborné texty se totiž čtou jinak než beletrie. Naučte se psát si poznámky do textu a dělat si z textů výpisky. K většině textů, které přečtete, se budete vracet, takže je dobré mít v poznámkování nějaký systém, abyste nemuseli texty číst pořád dokola. Zvažte využití některé softwaru na podporu akademické práce (Mendeley, Docear, Qiqqa, Endnote, Zotero aj. - stručná ukázka funkcionality některých těchto nástrojů na tomto odkaze).

Obsah tohoto textu je následující:

  1. Literární rešerše
    1. Co je to literární řešerše
    2. Jazyk literární rešerše
    3. Formální náležitosti
      1. Bibliografické údaje
      2. Způsob odkazování
      3. Typografie
    4. Zdroje
    5. Příklady kvalitního rešeršního textu
    6. Jak pracovat s vědeckým textem
    7. Workshop - informační zdroje ve vědecké práci
    8. Zajímavé odkazy

Co je to literární řešerše

Literární rešerší je myšlen ekvivalent anglického pojmu literature review, což je pojem, jehož obsah lze volně charakterizovat následovně: Jde o psaný dokument, který obsahuje argumentaci postavenou na logických pravidlech a detailním porozumění současného stavu poznání v oblasti, na kterou se rešerše zaměřuje. Rešerše by měla být přesvědčivou odpovědí na položenou otázku (Machi a McEvoy, 2012, str. 4). Stručnější charakteristika (přeloženo z angl. wikipedie): Text obsahující zásadní body současného vědeckého poznání (teoretického, metodického), které se váží ke konkrétnímu tématu. Zejména z první definice lze odvodit, že literární rešerše je sama o sobě výzkumem, který je založen na analýze dokumentů (kvalitativních datech).

Při vypracování rešerše se nejčastěji používají dva přístupy: systematická reserše (systematic/research literature review) a tradiční rešerše (traditional/narrative literature review) (Fink, 2014). Systematickou rešerši lze charakterizovat jako: systematická, explicitní a opakovatelný postup určený pro identifikaci, ohodnocení a syntézu výsledků vytvořených výzkumníky, akademiky a praktiky (Fink, 2014, str. 3). Tento postup umožňuje autorovi rešerše minimalizovat vlastní subjektivitu a ovlivnění obsahu textu svými názory (Fink, 2014, str, 14; Petticrew a Roberts, 2008, str. 6). Systematická rešerše se vyznačuje jasně uvedeným cílem, výzkumnou otázkou, popsaným postupem vyhledávání, uvedením kritérií výběru a popsaným postupem kvalitativního hodnocení analyzovaných textů (Jesson, Matheson a Lacey, 2011, str. 12). Postup tvorby systematické rešerše lze znázornit následujícím schématem (převzato z Fink (2014, str, 4)).

Kroky systematické rešerše.

Tradiční rešerše je na rozdíl od systematické rešerše méně transparentní a lze ji obtížně opakovat, ale poskytuje autorovi větší volnost a využití vlastních myšlenek o daném tématu (Rojon, McDowal a Saunders, 2011; Jesson, Matheson a Lacey, 2011). Autor tím sice sníží objektivitu rešerše, ale umožní mu to probádat tématickou oblast, které nemá přesně definované hranice a tudíž není možné stanovit konkrétní vyhledávací dotazy, anebo by stanoveným kritériím vyhovovalo příliš velké množství textů.To však neznamená, že tvorba tradiční rešerše je chaotická. Obecně by se dal postup jakékoli rešerše rozdělit do několika aktivit:

Postup tvorby rešerše

Určení tématu

Obecné téma závěrečné práce vám bude určeno, respektive si ho vyberete přihlášením se k tématu závěrečné práce. Dále je nutné, abyste si ohraničili zkoumané téma ve vztahu k problému, který budete řešit, a následně si stanovili cíle rešerše. Během úvodní orientace v problému bystě měli být schopni odhadnout, jestli je pro vámi zkoumané téma vhodnější použít systematickou rešerši, anebo tradiční rešerši.

Vyhledání literatury

Na základě stanovených cílů rešerše, můžete začít vyhledávat relevantní literaturu. Měli byste si být vědomi, v jakých literárních zdrojích budete vyhledávat (přehled zdrojů vysvětlen ve videu Druhy elektronických zdrojů). V předmětu Akademické psaní jste se měli seznámit s elektronickými zdroji, ke kterým máte jako studenti MU a ESF přístup. Bez znalosti práce s nimi nevytvoříte akceptovatelnou literární rešerši a tudíž ani akceptovatelnou závěrečnou práci. Lehký úvod do elektronických zdrojů lze najít zde, pro přístup k elektronickým zdrojům můžete využít buď stránky SVI, anebo univerzitní rozcestník k elektronickým zdrojům

Při tvorbě literární rešerše byste měli vycházet zejména z vědeckých článků a monografií (nezaměňovat prosím se skripty a učebnicemi). Důvodem je fakt, že tyto dva druhy zdrojů obsahují nejnovější stav vědeckého poznání. Učebnice a skripta jsou přehledové zdroje, které slouží jako úvod do problematiky a ve většině případů obsahují obecně přijímaný status quo daného oboru. Nové a progresivní teorie do učebnic a skript pronikají pomalu a se zpožděním. Dalším argumentem proti učebnicím a skriptům je jejich obecnost, univerzálnost a fakt, že nejdou do hloubky. To však neznamená, že byste neměli při zpracování závěrečné práce s učebnicemi a skripty pracovat. Používejte je však jako rozcestníky k vědecké literatuře a jako "generátor" klíčových slov a pojmů, které chcete ve vědeckých databázích hledat. Buďte připraveni na to, že většina zdrojů, se kterými budete pracovat, bude v angličtině. Důvodem je fakt, že většina akademických časopisů z oblasti, kterou studujete, vychází v angličtině. Pokud ovládáte dobře psaní textů v angličtině, zvažte psaní práce v anglickém jazyce, čímž si ulehčíte problémy spojené s "lokalizací" pojmů, konceptů a ostatně i kompletního způsobu vyjadřování do českého prostředí.

Vyhledávání v elektronických zdrojích a tvorba vyhledávacích dotazů je vysvětlena v následujících dvou videích: Vyhledávání pomoci EBSCO Discovery ServiceVyhledávací dotazy a jejich úprava. Modelový způsob vyhledávání zdrojů (neberte jej jako univerzální návod, spíše jen jako příklad pro ilustraci):

  1. Identifikování klíčových slov. Píšete například práci o znalostním managementu. V knihovně jste si našli česky psanou knihu, která se tomuto tématu věnuje. Při čtení knihy jste zjistili, že v angličtině jde o termín knowledge management.
  2. Volba citačního rejstříku. K dispozici máte v zásadě tři možnosti: Web of Science, SCOPUS, Google Scholar. Každý citační rejstřík je tvořen trochu jinou databází článků, takže vyhledávací dotazy nejsou ekvivalentní. Každý rejstřík také poskytuje jiné nástroje a možnosti, takže je na vás, s kterým se vám bude pracovat nejlépe, na škodu ale není vyhledávat ve všech současně.
  3. Úprava vyhledávacího dotazu. Velmi obecný dotaz na termín knowledge management vám vygeneruje několik desítek tisíc (i víc) výsledků. Tolik článků byste nepřečetli za celý život. Je proto nutné vyhledávací dotaz upravit. A to buď podle dodatečných kritérií (stáří článků, počet citací článku, zaměření časopisu, v kterém byly publikovány), anebo podle dalších klíčových slov. Vaše téma souvisí například se sdílením znalostní. Takže můžete ve výsledcích dále vyhledávat např. klíčové slovo "knowledge sharing".
  4. Výběr relevantních článků. Jelikož i tak se nejspíše budete muset probírat mnohem větším počtem článků, než budete chtít a moci přečíst, je vhodně udělat předvýběr na základě obsahů abstraktů. Pokud vás článek na základě abstraktu zaujme, zařadíte ho do seznamu článků k přečtení, v opačném případě jej vyloučíte.
  5. Studium vybraných článků. Vzhledem k tomu, že většina akademických časopisů není zadarmo, je možné, že se k některým článkům nedostanete. ESF a MU má sice zaplacený přístup do většiny největších fulltextových databází, ale ne do všech. Jak získat plné texty článků se dozvíte na stránkách SVI, anebo ve videích, na něž odkazuji na konci této stránky. Zjednodušeně je nutné být přihlášen v síti MU (buď přes proxy, VPN, anebo být připojen k internetu v některé budově MU nebo ESF) a využít funkci LinkSource pro konkrétní záznam v citačním rejstříku (Linksource však nefunguje 100 %, proto je vhodné použít např. EBSCO Discovery service). Poté, co plné texty získáte, je nutné články přečíst. Jak číst odborný akademický text je zjednodušeně popsáno v následující části textu. Během četby pravděpodobně identifikujete další klíčová slova a budete nuceni vyhledávat v databázích podle nových klíčových slov (tím se vrátíte ke kroku č. 1), anebo identifikujete další články, které byly v přečtených textech použity, a tak si je obstaráte, abyste je prošli.

Práce s literaturou

Jakmile máte základní množinu zdrojů, které budete potřeboval pro tvorbu rešešre, je nutné je kriticky analyzovat. Vědecké texty (zejména akademické články) se nečtou stejný způsobem jako beletrie. Ačkoli je možné, že někteří z vás čtou knihy tak, že si prvně přečtou konec, a pak se k němu propracují od začátku. Způsob, kterým se obvykle čtou vědecké články, je podobný. Úplně první část, kterou v článku přečtete je jeho nadpis. Podle něj byste měli zhruba poznat, o čem článek bude (pokud je název vágní, může to znamenat ne příliš kvalitní článek). Pokud název článku odpovídá tématu, o kterém chcete zjistit víc, měli byste si přečíst abstrakt. V něm by mělo být obsaženo vše, podle čeho se budete rozhodovat, jestli článek číst, anebo ne. Obvyklá struktura abstraktů je: účel výzkumu a východiska, metodický postup práce, výsledky, diskuze, závěr. Struktura abstraktu obvykle odpovídá struktuře článku. Pokud je podle vás podle abstraktu článek pro váš výzkum relevantní, nebo váháte, jestli jej využijete nebo ne, přeskočte v článku na diskuzi nebo závěr. V opačném případě nemá cenu článek číst. Na následujícím videu se můžete inspirovat jak číst a procházet vědecké články.

Ze závěru nebo diskuze poznáte, na co autoři během výzkumu, jehož výsledky v článku prezentují, přišli. Pokud jsou závěry článku pro vaši práci zajímavé, budete pokračovat ve zkoumání článku dále. Pokud nejsou závěry práce pro téma, které zkoumáte relevantní (výzkum se věnuje něčemu jinému, než zkoumáte vy), nemusíte se článkem dále zabývat. Jen si dávejte pozor, abyste nevyloučili článek jen proto, že se vám jeho zjištění "nehodí do krámu", tzn., jsou např. v rozporu s tím, co se snažíte tvrdit. V takovém případě musíte provést ve vaší práci diskuzi nad odlišnými stanovisky na danou věc. Jinými slovy není možné se před fakty, které se vám nelíbí, schovávat.

V případě, že jste tedy vyhodnotili článek podle jeho závěrů jako relevantní, je nutné se rozhodnout, zda je o kvalitní článek. Ne všechny publikované články jsou kvalitní, tj. výzkum, který je v nich popsán, byl proveden správně. Indikátorem kvality článků je např. kvalita literární rešerše, nebo podrobný a koherentní metodický postup, případně důvod, proč je článek citovaný ostatními autory. Neexistuje algoritmus, podle kterého by šlo určit, zda je za článkem kvalitní vědecký výzkum, nebo ne. V tomto případě se musíte spolehnout na svoje kritické myšlení, které bude o to lepší, o kolik více vědeckých článků přečtete. Návodem jak poznat kvalitní a relevantní zdroje může být i tento text.

Shrnuto, článek můžete číst podle následující sekvence: Název -> Abstrakt -> Závěr a diskuze -> Metodický postup práce -> Literární rešerše a seznam literatury -> Výsledky. Samozřejmě, že lze článek číst i podle jiného postupu, nebo jej můžete číst tak, jak je vytištěný, ale tím můžete zbytečně ztrácet čas.

Během četby článků je vhodné (nutné) dělat si do textů poznámky a psát si shrnující komentáře. Buď si můžete články tisknout, nebo k tomu můžete využít speciální softwarové nástroje. Pro inspiraci uvádím, jaké kombinace nástrojů se mi osvědčily (na požádání předvedu):

Jazyk literární rešerše

Text by měl odpovídat zásadám akademického stylu psaní (v angl. academic writing), a ne například publicistickému či jinému stylu. Akademický styl se vyznačuje stručností, výstižností, jasností a bezrozporností, což můžete chápat tak, že pokud lze nějakou větu zkrátit a její informační hodnota zůstane stejná, je nutné ji zkrátit. Věty, které nemají žádnou informační hodnotu ve vztahu k řešenému problému nebo tématu do textu nepatří vůbec. Jazyk akademického textu je velmi formální a neobsahuje žádné citové zabarvení (dalo by se říci, že jde o "suchý" styl vyjadřování). Důležitá je v textu i typografie (více viz tento text a odkaz zde).

O tom, co je to akademický text, si lze přečíst např. zde. Zdůrazňuji zejména následující pasáž: Studenti mají bohužel někdy mylnou představu o povaze akademického textu. Někteří studenti si akademický text představují jako učebnici nebo ještě hůř jako skripta. Učebnice opakuje dávno známé věci. Pokud sama něco přidává, pak je to pouze pedagogická stránka. Bohužel, většina studentů za svoje studium přečte mnohem víc učebnic než vědeckých článků. Pak mají tendenci napsat svou diplomovou práci jako učebnici, ve které opakují dávno známé věci. Takový text však nesplňuje základní kritérium akademického textu, totiž vlastní přínos. Jako článek je takový text nepublikovatelný a jako diplomová či dizertační práce je stěží obhajitelný. Pouhé shrnutí látky, která není jinde dostupná v českém jazyce, není dostatečným vlastním přínosem.

Jiní studenti si akademický text představují jako slohovou práci či esej. Slohové práce, jaké se píšou na základní a střední škole, mohou být originální, nevyhovují však v jiném směru. Jednak nedodržují potřebné formální náležitosti, hlavně však neobsahují pečlivé důkazy pro hlavní tvrzení textu. Ve slohové práci se student obvykle jen zamyslí nad nějakou zajímavou otázkou, a pak hodí své nápady na papír. Od akademického textu se však očekává víc. Nejen, že řekne něco nového a zajímavého, ale také, že svá zajímavá a původní tvrzení pečlivě doloží logickou argumentací a empirickými důkazy. Práce, která obsahuje tvrzení, která jsou buď nepodložená nebo podložená nedostatečně či nelogicky, je opět nepublikovatelná a neobhajitelná. Častým důsledkem je pak situace, kdy student nepoužije žádnou metodu řešení svého problému a prezentuje své nepodložené názory. Obecně platí, že čím jasnější a formálnější metodu použijete, tím lépe. Metoda vás povede při vaší argumentaci.

Pro vyvarování se nejčastějších chyb a nedostatků literárních rešerší a závěrečných prací obecně věnujte zvýšenou pozornost textu zde.

Formální náležitosti

Kromě specifického stylu jazyka je pro literární rešerše velmi důležitý způsob odkazování na použitou literaturu a uvádění bibliografických údajů.

Bibliografické údaje

Bibliografické údaje mají být uvedeny na konci textu v sekci nazvané např. Použité zdroje. K zapisování bibliografických údajů existuje řada norem. Pro závěrečné práce obhajované na ESF MU je povinnou normou ČSN ISO-690. Výklad normy lze nalézt na tomto odkazu. Samotná konkrétní norma důležitá příliš není, rozhodující je, abyste se důsledně drželi jedné normy. Bibliografii je vhodné rozdělit podle druhu zdroje (např. na monografie, odborné články, internetové zdroje), aby byla přehlednější. O tom, jak zapisovat bibliografické údaje v normě ČSN ISO-690 také v interaktivní osnově.

Způsob odkazování

Při psaní literární rešerše je nutné vědět kdy se odkázat a jak se odkázat. To, jestli máte nějakou část textu, myšlenky, pojem nebo slovní spojení citovat, nemusí být vždy jednoznačné na sto procent (více viz tento text). Při určování, jestli je nutné část textu citovat nebo ne, se lze řídit podle toho, jestli jde o obecnou znalost (např. danou skutečnost ví "kde kdo" bez toho, aniž by si ji musel složitě vyhledávat). Pokud jde o např. o tvrzení, že každou obchodní společnost musí někdo vlastnit, nemusíte se na nic odkazovat. Pokud jde však o tvrzení typu: "Metoda X.Y. je využitelná pouze v případech, kdy splňuje podnik kritéria A, B, C a D.", je nutné uvést buď zdroj, na jehož základě jste tvrzení přebrali, anebo uvést empirická data, na základě kterých tento fakt tvrdíte. Dále je nutné rozlišovat mezi přímou a nepřímou citací. Přímé citace je vhodné využívat z pravidla v případech, kdy chcete citovat definici nějakého pojmu, anebo doslovně uvést slovní spojení. Většinou však preferujte nepřímé citace, kterými budete popisovat hlavní myšlenky vámi studovaných textů, které jsou relevantní k tématu vaší závěrečné práce.

Způsoby, jakými se můžete na text odkazovat, jsou v zásadě dva: údajem v závorce nebo poznámkou pod čarou. Jelikož budete mít s největší pravděpodobností na jedné straně literární rešerše řadu odkazů, nedoporučuji používat odkaz poznámkou pod čarou. Příliš velké množství poznámek pod čarou na každé straně není vhodné z typografického ani praktického hlediska, protože se na stranu vejde malé množství textu. Pokud budete odkazovat pomocí údajů v závorkách za citovaným textem, preferujte formát (autor, rok, strana), který je pro čtenáře vhodnější, než odkazování pomocí čísla pořadí zdroje v bibliografii.

Typografie

Typografie má v delších textech charakteru BP nebo DP svůj nezanedbatelný význam. Se špatnou typografickou úpravou bude váš text špatně čitelný, uživatelsky nepřívětivý. Pokud se recenzentovi vaší závěrečné práce text špatně čte a je nepřehledný, bude hodnocení vaší práce horší, než pokud by byla typograficky na úrovni. Snažte se text psát v souladu s doporučeními, které jsou uvedeny v knize: BEDŘICHOVÁ, Jana. a Stanislav HORNÝ, 2013. Počítačová typografie a sazba. Praha: Oeconomica. ISBN 9788024519463. Signatura INF-658. V dalším textu jsou uvedeny pasáže, které jsou stěžejní:

Další zdroje, které doporučuji využít, můžete najít na internetu:

Pokud nebude text, který mi odevzdáte ke konzultace v souladu se záklaními typografickými pravidly, budu vám jej vracet s poznámkou špatná typografie. Jelikož není MS Word příliš typografický přívětivý software pro sazbu větších dokumentů, těm, kteří by chtěli sázet BP nebo DP v LaTeXu pošlu šablonu závěrečné práce.

Příklady rešeršního textu

V této části práce budou rozebrány jednotlivé faktory ovlivňující sdílení znalostí v organizaci. Ačkoliv existuje mnoho zdrojů na toto téma, je velmi obtížné najít ucelené rozčlenění jednotlivých faktorů a to z několika důvodů. Prvním důvodem je, že mnoho autorů  (Wu, 2010; Chen 2014) se zaměřuje spíše na konkrétní faktory než soubor faktorů. Dalším důvodem je velká propletenost a provázanost jednotlivých faktorů, které se vzájemně ovlivňují a doplňují. Příkladem může být důvěra mezi zaměstnanci jakožto individuální faktor, která je ale silně ovlivňována kulturou, tedy organizačním faktorem. Další příklad je motivace sdílet znalosti (součást chování - individuální faktor), která je ovlivňována systémem odměňování (organizační faktor). Posledním důvodem může být i různě nastavená rozlišovací úroveň jednotlivých faktorů. Zatímco Awad a Ghaziri (2004) mluví o osobnosti a přístupu pracovníka, Lin (2007) rozebírá tento faktor hlouběji a mluví o radosti pomáhat ostatním jako o dalším faktoru a takto můžeme jít ještě hlouběji. Komentář k dobrému příkladu: Tento text je vhodnou ilustrací zejména toho, jak může vypadat rozvíjení jedné myšlenky a podpora argumenty. Autor textu se pokusil ukázat a pomocí zdrojů dokázat, proč je těžké rozčlenit jednotlivé faktory výčtem důvodů.

Význam termínu Business Intelligence nie je v literatúre jednoznačný. Kopáčková (2011) uvádza, že BI je široko akceptované ako dátový sklad s troma vrstvami: dotazovanie a reporty, OLAP a dolovanie dát. Dodáva ale, že niektorí autori neuznávajú toto delenie a považujú BI ako nástupcu EIS. Negash (2008) zasa definuje BI ako novú generáciu DSS. Hovorí, že BI je dátovo riadený systém na podporu rozhodovania (ang. data-driven DSS), ktorý kombinuje zber dát, uchovávanie dát a knowledge management s analýzou za účelom poskytnutia vstupu pre rozhodovací proces. Power (2008) vymedzuje BI ešte užšie, ako špecifický účel dátovo riadeného DSS. BI ale nie je systém, technológia alebo metodológia. BI je kombinácia produktov, technológii a metód, ktoré organizujú kľúčové informácie potrebné pre management za účelom zvýšenia zisku alebo výkonnosti (Williams, 2007). Organizácia Gartner preto definovala termín dosť široko (2011): "BI je zastrešujúci termín, ktorý zahŕňa ľudí, procesy, aplikácie a nástroje, ktoré umožňujú prístup k informáciám a ich analýze za účelom zlepšenie rozhodovania a riadenia výkonnosti." Z toho vyplýva, že BI nemusí byť využívané len ako nástroj na rozhodovanie, ale aj ako prostriedok k monitorovaniu a riadeniu výkonnosti organizácie. Komentář k dobrému příkladu: Odstavec představuje ukázku toho, jak by měl být dobrý odstavec napsán. Každý odstavec by měl reprezentovat jednu myšlenku, kterou je vhodné uvést první větou. Po ní následuje argumentace a detailní popsání myšlenky/problému. Závěrečná věta by měla odstavec shrnout, učinit nějaký závěr. V odstavci je také každé tvrzení buď odkazováno, anebo logicky zdůvodněno.

Podniková kultúra je spôsob, ktorým sa vykonáva práca a tiež spôsob ako sa zaobchádza s ľuďmi, ktorý pramení z hlboko zakorenených predstáv o organizácií práce, spôsob odmeňovania a riadenia ľudí v rámci danej organizácie.[1] Samotná kultúra teda predstavuje súbor hodnôt, poznatkov a spôsobov riešenia vzniknutých situácií, ktoré pracovníci nespochybňujú a sú vykonávané automaticky.

Podniková kultúra má normatívny význam. Určuje druh správania, ktoré sa očakáva od všetkých zamestnancov organizácie, aké správanie bude akceptované, oceňované alebo kritizované.[2]  Komentář ke špatnému příkladu: Tento text je z hlediska akademického textu chybný z několika důvodů. Za prvné, jde o špatné strukturování  odstavců, kdy neplatí, že co odstavec, to ucelená a diskutovaná myšlenka. Za druhé, nejde o kriticky psaný text, protože jeho autor jenom přepisuje skutečnosti z jiných zdrojů. Za třetí, z textu odstavce není jasné jak a jestli navazuje na předchozí odstavce, a co je cílem odstavce.

Zdroje

Literatura

Další zdroje, které je vhodné si pro nastudování technik tvorby literární rešerše nastudovat, lze najít pod následujícími odkazy:

Workshop - informační zdroje ve vědecké práci

Následující videa byla pořízena během workshopu, který byl zaměřen na základy práce s informačními zdroji. Workshop nebyl primárně realizován proto, aby se nahrál, takže sestříhání videa a jednotlivé části nejsou rozděleny striktně na disjunktní témata.
Obecný úvod k informačním zdrojům - video obsahuje zejména úvod a kontext problematiky práce s informačními zdroji a diskuze důvodů, proč se zdroji pracovat.
Druhy elektronických zdrojů - video obsahuje kategorizaci druhů textů (el. zdrojů) a přehled nejčastěji používaných databází a citačních rejstříků a způsob, jak se k nim připojit z vlastního PC.
Vyhledávání pomoci EBSCO Discovery Service - návod jak vyhledávat napříč všemi elektronickými zdroji MU pomocí služby EBSCO Discovery Service.
Vyhledávací dotazy a jejich úprava - návod na úpravu a zpřesňování vyhledávacích dotazů, což umožní vyhledat relevantní články k literární rešerši.
Jak číst a procházet vědecké články - jeden z postupů, jak rychle a efektivně pracovat s akademickým článkem.
Zotero - krátký tutoriál na předvedení základních funkcí citačního a bibliografického SW Zotero.
Mendeley - krátký tutoriál na předvedení základních funkcí akademického SW Mendeley.
Docear - krátký tutoriál na předvedení základních funkcí akademického SW Docear.

Další odkazy


Vytvořil: Michal Krčál
Datum změny: 9. 2. 2017